12. 04. 2021
Omezují městské vyhlášky o regulaci hazardu volný pohyb služeb mezi státy unie? Otázka, kterou je třeba se zabývat, míní Soudní dvůr EU.
Pražskému provozovateli heren Bonver Win se podařilo dosáhnout významného vítězství před Soudním dvorem Evropské unie (SDEU). V důsledku jeho rozhodnutí totiž Nejvyšší správní soud ČR zrušil a vrátil k novému projednání rozhodnutí Městského soudu v Praze o kontroverzní obecně závazné vyhlášce regulující hazard na území severočeského města Děčín. SDEU vytýká rozhodnutí Městského soudu v Praze především to, že při rozhodování vůbec nezohlednil příslušnou evropskou legislativu o volném pohybu služeb. Bonver Win by se tak ve výsledku mohl dočkat horentních náhrad ušlého zisku z důvodu rozporu s unijními předpisy. A to nejen v tomto jednom sporu.
Děčínská radnice vydala kontroverzní městskou vyhlášku o regulaci hazardu už v roce 2013. Nadále tak umožnila provozování heren a kasin jen v určitých předem definovaných lokalitách. Herna, provozovaná pražskou společnosti Bonver Win, se nacházela mimo tuto oblast, pročež jí Ministerstvo financí ČR odebralo povolení k provozování hazardních her. Kauza nakonec skončila u Nejvyššího správního soudu ČR, který ji postoupil k posouzení Soudnímu dvoru EU v rámci tzv. řízení o předběžné otázce.
Důvodem, proč Nejvyšší správní soud ČR vůbec řízení o předběžné otázce inicioval, bylo zjištění, zda se v tomto případě uplatní konkrétní ustanovení evropských předpisů o volném pohybu služeb. SDEU se vyslovil ve smyslu, že Městský soud v Praze vážně pochybil, když se aplikací unijních pravidel dopodrobna nezabýval. Tento nedostatek by nyní měl zhojit v rámci opětovného projednání. V návaznosti na posouzení SDEU tak Nejvyšší správní soud ČR původní rozhodnutí zrušil a vrátil jej k novému projednání před soudem, který původní verdikt vynesl – kauza se tak opět ocitla před Městským soudem v Praze.
„V novém rozhodnutí se Městský soud v Praze musí zabývat především otázkou souladu s unijním právem,“ vysvětluje Mgr. Jan Měkota, advokát a managing associate advokátní kanceláře Rowan Legal. „Zde upozorňujeme na to, že i omezení volného pohybu služeb může být přípustné, jsou-li splněny určité podmínky. Především musí jít o regulaci, která je přiměřená a odůvodněná naléhavými důvody obecného zájmu a zároveň splňuje požadavky na zachování právní jistoty, ochrany legitimního očekávání a ochrany vlastnického práva,“ dodává. Nejvyšší správní soud navíc po rozhodnutí SDEU zrušil i další rozhodnutí Městského soudu v Praze v podobných případech stejného provozovatele, týkající se jeho provozoven na území měst Kroměříž a Jihlava, a o několik dní později v podobném duchu i u dalších provozoven Bonver Win v Brně, Praze a Kašperských Horách. Ve všech případech s odkazem na rozhodnutí ESDEU v řízení o předběžné otázce podané NSS ČR.
Na Městském soudu v Praze teď je, aby celou kauzu posoudil prizmatem národního i evropského práva. Pokud dojde k závěru, že pravidla volného pohybu služeb byla porušena, založí tak právo na náhradu škody, hlavně v podobě ušlého zisku. Bonver Win bude moci tuto částku nárokovat za celé období, kdy v důsledku omezení daných děčínskou obecně závaznou vyhláškou nemohl vykonávat svou činnost. To vyplývá přímo z unijní úpravy, ve zbytku se uplatní český zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. To je samozřejmě v zájmu Bonver Win, před soudem provozovatele však čeká ještě složité dokazování.
Podle Jana Měkoty z Rowan Legal je nutné splnit několik náležitostí. „Podmínkou pro přiznání práva na náhradu škody je, aby bylo porušení unijního práva dostatečně závažné, aby mezi tímto porušením a vzniklou škodou existovala přímá příčinná souvislost a aby žalobce věrohodně určil výši ušlého zisku. V neposlední řadě je nutné zabývat se i otázkou, kdo je škůdce, a tedy povinný k náhradě,“ vyjmenovává. Zejména v posledním bodě bude nutné stanovit, za kým povinnost náhrady škody půjde – zda za Ministerstvem financí ČR, které Bonver Win odebralo povolení, nebo lokální děčínskou samosprávou, která iniciovala a přijala napadanou obecně závaznou vyhlášku.
Samotné rozhodnutí v této jedné kauze ještě nezaloží závazný precedens. I nadále bude potřeba posuzovat každý nový případ individuálně a samostatně. Není to ale poprvé, kdy se regulace hazardu místními samosprávami ukázala jako problematická. Svědčí o tom i historie rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) v obdobných případech. Úřad se totiž opakovaně vyslovoval, že některé městské obecně závazné vyhlášky jsou v rozporu s pravidly na ochranu hospodářské soutěže.
„Rozsudek Soudního dvora tak jistě přilákal pozornost provozovatelů loterií zejména v příhraničních a turisticky atraktivních oblastech, kteří byli obdobnými vyhláškami omezeni. Zda se tito provozovatelé případem inspirují a využijí případného porušení unijního práva ve snaze domoci se ušlého zisku bude ve velké míře záviset právě na novém rozhodnutí Městského soudu v Praze,“ předpovídá možnosti budoucího vývoje advokát Jan Měkota. Pokud bude verdikt pro provozovatele pozitivní, mohou leckteré veřejné rozpočty pocítit neobvyklý tlak, způsobený povinností nahradit ušlé zisky kvůli neoprávněnému ukončení činnosti četných heren a kasin.