Umírající stavební spořitelny

Triků na finančním trhu je nespočet a neustále jich přibývá. Nejedná se ale jen o triky podomních prodejců. Do nekalé hry se zapojují i finanční instituce. A výjimkou nejsou ani stavební spořitelny se „svým“ produktem stavebního spoření, který je dle počtu uzavřených smluv spolu s penzijním připojištěním nejvíce využívaným finančním produktem.

Jenže klienti stavební spoření využívají pouze kvůli státnímu příspěvku. Lidé žijí v iluzi, že jim stát takto „alespoň něco vrátí z daní“. Bohužel si na to vrácení musí půjčit, protože státní rozpočet je v deficitu. Výsledkem je, že stát si půjčí za úrokovou sazbu cca 3,5 %, aby peníze převedl klientům na účet úročený nejčastěji 1 – 2 %. Výborný obchod. Navíc klient musí zaplatit další poplatky.

Standardně stavební spořitelny účtují 1 % z cílové částky. Pokud je tato fiktivní částka nastavena odpovídajícím způsobem, zaplatí klient 2 až 3 tis. Kč a může spořit dle libosti. „Objevily se případy, kdy obchodní zástupce spořitelny sjednal seniorovi, který chtěl tento produkt využít ke spoření vnoučatům, smlouvu s velmi vysokou cílovou částkou v řádu několika milionů,“ uvádí ve své knize Jak nás podvádějí aneb Pravda o finančním trhu a penzijní reformě její autor Dušan Šídlo. Nebyla výjimkou cílová částka např. 3 mil. Kč a jí odpovídající poplatek 30 tis. Kč.

Peníze ze stavebního spoření šlo (a stále jde) vytunelovat i tak, že si toho klient ani nevšimne. Stačí navýšit cílovou částku. Z navýšení si spořitelny účtují poplatek stejný jako u sjednání, ale je zpravidla stržen již z naspořených prostředků. Nic netušící (a bohužel ani nečtoucí) klient se tak o poplatku může dozvědět až z výpisu z účtu. Proč by ho měl zástupce spořitelny či finanční zprostředkovatel stresovat výší poplatku předem?

Při navýšení cílové částky dochází často také ke změně tarifu, pokud se původní, často lépe úročený, již nenabízí. S tím je spojeno jakési „zpětné přeúročení“ dosud připsaných úroků. „Zástupkyně stavební spořitelny nám poradila, abychom změnili smlouvy o stavebním spoření, ač to pro nás nebylo výhodné, poněvadž posléze jsme spořili za nižší úrok než dosud. Vlastně tím navýšením jsme o to 50% úrokové zvýhodnění přišli, takže vlastně tím jedním podpisem jsme přišli o částku 11 tisíc Kč,“ cituje případ klienta největší stavební spořitelny ve své knize Dušan Šídlo.

^REKLAMA

Stavební spořitelny si ale s úročením hrají i jinak. Například slibovaly zhodnocení vkladu úrokem 10 %. Jenže… úrok se vztahoval jen na 30 tis. Kč při uzavření smlouvy s cílovou částkou min. 300 tis. Kč – a tedy zaplacení poplatku za sjednání alespoň 3 tis. Kč. „Jde tedy pouze o formu odpuštění vstupního poplatku,“ píše Dušan Šídlo a dodává: „Nabídka však díky reklamě, která slibovala vysoký úrok, zněla výhodněji.“ A toto není jediný úrokový trik spořitelen provozujících státem podporovaný produkt.

Když už se nepodařilo klienty přesvědčit na snížení úrokové sazby a vrácení značné části úroku dobrovolně, přistoupily stavební spořitelny na jinou metodu: Zvýšily poplatek za vedení účtu, začaly účtovat poplatek za výpisy nebo vymyslely poplatek za vedení úrokového zvýhodnění. „Uvedený neférový postup se dotknul především klientů, kteří jsou spořitelnám věrní několik let. Je to snad zhmotnění onoho „velmi si vážíme vaší dlouhodobé důvěry“?“ táže se Dušan Šídlo. Jedné stavební spořitelně došla s drahými klienty trpělivost, a když nepřistoupili na žádný trik, tak jim rozeslala výpovědi.

Poplatky za vedení účtu jsou u stavebních spořitelen kapitolou samou pro sebe. Při vzniku stavebního spoření se poplatky pohybovaly kolem 100 Kč ročně. Dnes je to více než 3× více. A jaké mohou být skutečné náklady na vedení účtu? Podívejme se do bankovního sektoru, kde navzdory transakční činnosti a plnohodnotného internetového bankovnictví nabízejí některé banky vedení účtu i transakce zcela bez poplatku. Ale těm se zřejmě nežije tak bohatě a pohodlně.

Dušan Šídlo ve své knize o nekalých praktikách finančních společností připomíná i nedávný případ stavebních spořitelen, které navzdory slibům při uzavírání smlouvy o překlenovacím úvěru slibovaly možnost mimořádných splátek zdarma. Když jim ale se změnami ve státním příspěvku a dalšími pověsil ministr financí oprátku na krk, rozmyslely si to. „Dle „selského“ rozumu by měli mít klienti právo nový sazebník odmítnout a tudíž, když s ním nesouhlasí, odejít od spořitelny za sankci podle sazebníku platného v době uzavření smlouvy. Bohužel tomu tak není,“ uvádí autor.

^REKLAMA

Při samotném zprostředkování smluv stavebního spoření dochází k mnoha podvodným praktikám založených na lži. Prodejce např. uvádí, že stavební spoření končí po vázací době a že je potřeba uzavřít nové. Nebo tvrdí, že když naspořené prostředky přesahují 60 % cílové částky, je třeba ji navýšit. Ani jedno není pravda.

Stavební spořitelny opodstatňují svou potřebnost přínosem pro kvalitu bytového fondu. Peníze jsou díky nim investovány do modernizace a rekonstrukcí bytů a domů, a o to přeci vládě jde. Co na tom, že dokud jim novela zákona z roku 2005 nepřikázala připsat státní příspěvek na klientské účty (a tam ho také úročit) do druhého dne, trvala jim tato operace, za kterou klienti v rámci poplatku za vedení účtu platí stokoruny ročně, celý měsíc a peníze po tu dobu užívaly zdarma.

Dušan Šídlo ve své knize „Jak nás podvádějí aneb Pravda o finančním trhu a penzijní reformě“ nejen varuje před nekalými praktikami a triky finančních institucí, ale dokáže i vyzdvihnout ty, které v dané oblasti postupují proklientsky. Ze stavebních spořitelen si vysloužila pochvalu Wüstenrot, „která se snažila odlišit a nabízela největší úrokovou sazbu z vkladu či poskytovala alespoň dětem stavební spoření bez poplatku za uzavření, a to nejen v rámci speciálních akcí.“

Poznámka: Kniha Dušana Šídla „Jak nás podvádějí aneb Pravda o finančním trhu a penzijní reformě“ je v distribuci na serveru ProduktovéListy.cz